Zlomené kouzlo monarchie

Bývalý španělský král Juan Carlos I. utekl do exilu a doma je  jeho pověst v troskách. Dokonce to vypadá, že ho ze Španělského království vykázal vlastní syn a následník, král Felipe VI. Ten se již dříve zřekl dědictví po svém otci a sebral mu štědrou důchodovou rentu.

Vláda Juana Carlose přitom měla zářné okamžiky. Třeba když nevydržel nekonečné monology sebestředného venezuelského polodiktátora Huga Cháveze a přes půl sálu se na něj obořil: „Nemůžeš prostě sklapnout?“ Španělsko bývalému vladaři rozhodně vděčí za to, jak bravurně je provedl od vojenské diktatury k jeho dnešní demokratické podobě. Dokázal ve své osobě ztělesnit kontinuitu španělských dějin i jeho moderní budoucnost. V tom ostatně spočívala jeho práce monarchy, být živoucím symbolem. O tom, jak je to důležité, se Španělé přesvědčili v únoru 1981, když král jediným televizním projevem srazil na kolena poslední armádní pokus o návrat ke starým diktátorským pořádkům. Vladař se následně na dlouhá desetiletí vtělil ve Španělsko a Španělsko v něj. Dokonce i ideologičtí odpůrci monarchie své rozpolcení řešívali konstatováním, že sice nejsou monarchisty, vždy ale zůstanou juancarlisty.

Nezůstali, neboť král svou roli opustil. Když bylo Španělsku nejhůř a propadalo se do hluboké ekonomické krize, vyrazil si na opulentní lov slonů. Výlet se provalil a poddaní v jediném okamžiku pochopili, že Juan Carlos už není Španělsko, ale zazobaný rozmazlený soukromník.

Nynější exkrálův odchod do exilu…