Držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2017 Kazuo Ishiguro je patrně jediným laureátem z poslední doby, jenž obratem nepodnítil ani tu nejmenší diskusi. Odborné a literární kruhy si cení vytříbeného mistrovství, s nímž pečlivě volenými a odstíněnými obraty zachycuje napětí, jež se ukrývá pod uhlazeným a organizovaným povrchem. Širší čtenářstvo si získal zachycením života plného nezhojených ran z osobní i kolektivní minulosti, s nimiž se každá jeho postava vyrovnává po svém. Své prózy typicky zasazuje buď do rodného Japonska, nebo do současné vlasti, Anglie – patrně i proto, že právě v těchto zemích se pod kultivovaným chováním zastoupeným čajovými rituály nezřídka skrývá násilí a krutost.
V prvotině Vybledlá krajina s kopci to byla brutalita druhé světové války tak, jak se podepsala na městě Nagasaki po svržení atomové bomby, a omezenost genderových rolí ukotvených v tradici. Po dalším „japonském“ románu Malíř pomíjivého světa pak následoval Soumrak dne, který mu roku 1989 vynesl Bookerovu cenu a v němž zachytil neprostupnost někdejšího britského třídního systému včetně mýtu ostrovního majordoma a samolibé nadutosti těch aristokratických kruhů, které svého času koketovaly s fašismem. Když pak po šesti letech následoval v pořadí čtvrtý, rozsáhlý román Neutěšenci, očekávání byla nemalá – a překvapení veliké, neboť autor dal poprvé najevo, že nemá sklon zabydlet se v jednom, byť úspěšném stylu. Stejně tak mohou být překvapeni jeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
