Nuceně za velkou řeku
Odsun indiánů za Mississippi inspiroval kolonialisty i Hitlera
Divoši již nebudou znečišťovat svojí přítomností naši půdu, znělo Alabamou a Georgií ve druhé polovině třicátých let 19. století. V lesích a bažinách pronásledovaly místní milice původní obyvatele z kmene Kríků. Lovili je jako „divou zvěř“, hledali podle krvavých stop a nezřídka mrtvole usekli hlavu, již pak nosili jako trofej na hlavních svých pušek. Kríkské matky své děti raději zabíjely a pak páchaly sebevraždu. Těmito krvavými scénami vrcholilo nucené přesídlování téměř 100 tisíc příslušníků indiánských kmenů z jihovýchodní části tehdejších USA do nově vytvořených teritorií na západ od řeky Mississippi. Podle historika Claudia Saunta jde o zapomenutou, leč nedílnou součást historie evropského kolonialismu a násilného přesídlování etnik s typickými znaky etnických čistek a genocid 20. století.
Nositelé „vyšší kultury“
Již od 17. století narážel příval evropské modernity na komunity původních obyvatel, kteří dosud žili v odlišném společenském uspořádání i duchovním univerzu. Čoktové na území dnešního jihovýchodního Mississippi se nejprve proti expandujícím Angličanům spojili s Francouzi a po jejich porážce v sedmileté válce (1756–1763) si z jejich území začal ukusovat rodící se americký stát. Čikasavové žili na severu Mississippi a Alabamy a postupně se poměrně úspěšně asimilovali do americké osídlenecké kultury. Mluvili anglicky, nosili evropské oděvy, nezřídka konvertovali ke křesťanství. Čerokíové kontrolovali území u Appalačských hor na území dnešní Georgie,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
