Mám to ohmataný
Patrik Valenta (25) patří k lidem, kteří svou odolnost museli trénovat odmalička. Dnes se živí jako kuchař a pomáhá dětem, které podobně jako on neměly v životě štěstí.
Jaké bylo vaše dětství?
Komplikované. Můj táta je celoživotně závislý gambler. Máma od nějakých dvaadvaceti let nepracovala a hledala si chlapy, kteří byli alkoholici, násilníci a tak podobně. Já si vlastně z dětství nepamatuju žádné hezké chvíle. Jedna z mých nejstarších vzpomínek je, jak se táta vrátil o půlnoci domů a rozseknul mámě o hlavu květináč, až ty střepy a hlína doletěly k nám do ložnice. Máma řvala a sousedi zavolali policajty. Pak si máma našla chlapa, který ji mlátil naprosto brutálně. Jednou nám třeba řekla, že si na chvíli odskočí, a nechala nás s bráchou zamčené doma den a půl. On mezitím přišel, zkoušel vyrazit dveře, a když se máma vrátila, strašně ji seřezal přímo před našima očima. To mi mohlo být tak pět.
Matka vás často nechávala samotné?
To bylo úplně běžné, že nás třeba odvezla ke kamarádce s tím, že se vrátí druhý den, a přijela za dva týdny. Takhle jsem se naučil kouřit už někdy v pěti letech. Donutili nás k tomu s bráchou násilím starší synové jedné máminy kamarádky, abychom je samotné nepráskli. Na druhou stranu musím říct, že máma nás milovala, o tom jsme nikdy nepochybovali. Jen asi nedokázala žít jinak.
Byli jste chudí?
Chudoba znamená pro každého něco trochu jiného, takže těžko říct. Nikdy jsme si třeba nemohli kupovat nové oblečení, nosili jsme je vždycky po někom. Pamatuju si, že jsme několik let v kuse jedli jenom chleba nebo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
