Za jahody červenější

Říkával vám dědeček, že za jeho mládí bejvaly jahody červenější? Tak to možná měl pravdu.

Asi třetinu světové produkce potravin obsluhují zvířata, která opylují květy. Hlavně ovocnany a velká část zeleniny nebo olejnin na nich životně závisí. Postupně ale naznáváme, že hmyz pomáhá i jinak než kvantitou úrody. Vědci z göttingenské univerzity v legendární studii empiricky naměřili, že jahody opylované hmyzem jsou červenější, sladší, pevnější, těžší, symetričtější a vydrží déle. Lépe oplozené ovoce totiž lépe roste.

Více včel – lepší úroda, to dá rozum. Jenomže terénní výzkum postupně ukazuje ještě složitější spojitosti. Úly jsou nesporně velmi důležité. Nicméně většinu opylování na evropském venkově obstará všelijaká divoká havěť, hlavně samotářské včely, čmeláci či pestřenky – mouchám příbuzná stvoření, která lidová řeč nazývá osičkami – a občasný motýl nebo brouk. Přitom výnosů přibývá nejenom s početností hmyzu, nýbrž také s jeho rozmanitostí. Příčinou je patrně způsob, jak různé druhy opylují: přilétají v různých výškách, v různou dobu, a dokonce jinak využívají prostor stromu.

Sady a pole v minulosti více bzučely. Proto dědečkovy jahody mohly být opravdu červenější. A proto jim také barvu nevrátíme jenom tím, že do krajiny prostě přivezeme více úlů. Divokému hmyzu pomůžeme, když obnovíme myriádu drobností, které utvářejí jeho svět. Třeba místa, kde se žijí jeho larvy: staré tlející dřevo, dutiny a kousky holé osluněné půdy. Nebo bohatě kvetoucí louky, okraje polí…