Posledních pár let jsem měl silný pocit, že musím expandovat na Západ. Že to přece dokázali i lidé se slabší energií než já. Osídlili pláně amerického středozápadu nebo brazilskou džungli, strávili svoje životy bojem s původními obyvateli, vtlačili svoji kulturu do divokého a nebezpečného světa a… obstáli. Proč bych to nemohl dokázat já.
Hledal jsem na pofiderních webech i v renomovaných inzercích. Ale věděl jsem, že ten kus země někde je.
Po pár měsících sedím ve velmi divoké oblasti Ria de Janeira s mužem, který je mi ochoten prodat kus svého pozemku na jednom z mnoha ostrovů na jih od města. Vypadá jako kombinace sňatkového podvodníka a šéfa kolumbijské guerilly. Mávne na pingla způsobem, který známe ze seriálu Narcos. Je to vlastně jenom takový lehký pohyb ruky, ve kterém je druh nápoje, jeho příchuť a informace o rychlosti, jakou má být přinesen.
Pijeme kávu. Sleduji, jak se tváří, jak mluví. Nemám jinou šanci, jak poznat, jestli mě chce pouze okrást, nebo to fakt myslí vážně. Na ruce má velký zlatý prsten a jeho knír na mě křičí: Pozor, pozor!
Dívám se mu do očí. Nemám nic, jenom intuici. Něco v jeho pohybech, v tom, co a jak to říká, mě nakonec přesvědčí.
Když se poprvé ocitám na svém pozemku, hluboko v džungli východobrazilského atlantického ostrova, propuká ve mně emoce, kterou jsem dosud nikdy nepocítil. Dokázal jsem to. Osídlil jsem americkou divočinu na jihoamerickém ostrově ležícím v Atlantickém oceánu.
Vzal jsem mačetu a začal…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
