Dokonalá simulace
Mladí divadelníci rekonstruovali listopad 1989 v rámci své vlastní generační revoluce
Vlastně je to logické. Kdo jiný by dokázal nejsugestivněji připomenout třicet let staré události kolem 17. listopadu než herci? Byli to právě oni, kdo tehdy spolu s vysokoškolskými studenty vstoupili do stávky, která zároveň s dalšími okolnostmi překvapila a ve výsledku dorazila kolabující komunistický režim. Během pár týdnů se ve vedení země ocitl dramatik Václav Havel, jehož nejbližší spolupracovníci často vzešli rovněž z divadelního prostředí. Prostředí, které od reálného světa odděluje opona ze stejného materiálu, po němž byla nakonec československá revoluce pojmenovaná.
To slovo je opět na scéně: Sametová simulace je název projektu, který předminulý týden jednorázově proběhl ve třech pražských prostorech a propojil tři divadelní soubory. Pod vedením šéfa divadla Vosto5 Jiřího Havelky postupně před diváky znovu ožily třicet let staré obrazy, jejichž dramatičnost měla úplně stejný náboj v ulicích zaplněných demonstranty, parlamentu obsazeném unavenými loutkami i na zákulisních jednáních mezi mocí a opozicí, jejichž zástupci se mohli vůbec poprvé podívat vzájemně do očí.
Vedle nebývalé schopnosti zpřítomnit na jevišti napětí tehdejších dní Sametová simulace ukázala ještě jednu zásadní věc: v Česku vyrostla nová divadelní generace, jejíž přirozené chování vyvolává v divákovi podobně libé pocity, jaké mohl zažívat v roce 1989, kdy před ním okoukané rutinéry skomírající moci ve veřejném prostoru nahradily postavy z masa a kostí.
Nevidím všechny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
