Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kontext, Politika

Dlouhá noc. Jak zkrotit divoké turistické centrum

Praha hledá cestu, jak zkrotit příliš divoké turistické centrum

„Po půlnoci se nic dobrýho nestane.“ (Roh dlouhé a Rybné) • Autor: Milan Bureš
„Po půlnoci se nic dobrýho nestane.“ (Roh dlouhé a Rybné) • Autor: Milan Bureš

Je sice teprve pár minut po desáté večerní, Ben Frazier (29) už má nicméně jistý problém s artikulací. Vlasatý rodák z Phoenixu z americké Arizony stojí v tričku a džínech ležérně opřen o parapet okna hospody Lokál na rohu pražských ulic Dlouhá a Rybná. „Budapešť je teda lepší,“ řekne sebejistě a potáhne z cigarety. „Prostě je. I když Praha je velmi hezká, líbí se mi tady architektura.“

Frazier dorazil den předtím s kamarádem z Polska, kde byli hosty na svatbě. V evropské cestě pokračují v bytě pronajatém přes Airbnb v domě sousedícím s Lokálem a po složení kufrů se žíznivé dvojici Američanů nechtělo na drink chodit daleko. Půllitr s vychlazenou tankovou plzní, jíž je Lokál proslulý a která je, jak Ben uznává, „lepší než v Budapešti“, nechal uvnitř. Jak totiž informuje cedule zavěšená na lampě dva metry od něj – jsme v „rezidenční oblasti“ a tady je pití alkoholu na veřejnosti zakázáno. Kdyby si cedule nevšiml, což je vysoce pravděpodobné, upozorní ho na to výčepní z Lokálu, který tak již tento večer učinil u nekonečné řady dalších hostů mířících s pivem v ruce na ulici, jak si pak později značně frustrovaně povzdychne.

Bena ale skutečnost, že je v rezidenční oblasti, nijak zvlášť nezajímá. „V každé večírkové oblasti v každém městě na světě jsou rezidenti protivní,“ pokrčí rameny, mrkne na svého kumpána a přidá obvyklou radu: „Když se to někomu nelíbí, ať tu nebydlí.“ Zatímco ve městě, kde jsou na návštěvě, by nic „neregulovali“, doma v Phoenixu mají přísnější pravidla: bary zavírají (a veškerý prodej alkoholu končí) ve dvě ráno. Opatření oba Američané schvalují, protože jak už značně podnapilým hlasem zahlaholí Benův kamarád: „Po půlnoci se totiž nic dobrýho nestane.“

Tady jste v rezidenční oblasti. • Autor: Milan Bureš
Tady jste v rezidenční oblasti. • Autor: Milan Bureš

O pár hodin později to na opačném konci ulice, blíže ke Staroměstskému náměstí, trochu houstne, i když stále se zde neděje nic, co by se nějak prudce vymykalo scénám z nočního velkoměsta. Před klubem James Dean na rohu Dlouhé a ulice V Kolkovně si sedmadvacetiletý Nor Joachim přidržuje u ucha, u něhož mu zasychá úzký proužek krve, plastový sáček naplněný ledem. Před pár hodinami vystoupil z letadla společně se skupinou přátel, s nimiž přijel zapít fakt, že se jeden z nich – neomylně nyní identifikovatelný podle lesklého růžového kovbojského klobouku lemovaného peřím – za měsíc žení.

„Přijeli jsme poklidně zapařit, a ne se prát,“ říká rozladěně Joachim a ohlédne se na ochranku klubu, která ho podle jeho slov před chvílí vyhodila, přestože „nic neudělal“, jen mu vyklouzla sklenice z ruky. Muži z ochranky jen mlčky krčí rameny a skupina mladých Norů odchází pevně rozhodnuta užít si rozlučku se svobodou někde jinde. Vyhazovači o kus dál před barem Harley’s jsou o něco sdílnější. „To se stane hned, lidi se napijí a bývají agresivní,“ řekne svalnatý muž v černém triku a kalhotách s kapsami a napomene hlasitou skupinku cizinců, která si zrovna před barem sedla na chodník a pustila se do zpěvu.

„Naše Noční hlídka nedrží hlídku na Zdi.“ (osvětový plakát na baru Harley’s) • Autor: Milan Bureš
„Naše Noční hlídka nedrží hlídku na Zdi.“ (osvětový plakát na baru Harley’s) • Autor: Milan Bureš

Právě nejdelší ulice pražského Starého Města – a tyto vcelku banální scény z nočního života – se v posledních měsících stala ústředním tématem debaty, kterou čas od času prochází každé velkoměsto. Tedy jak najít rovnováhu mezi touhou rezidentů po klidném bydlení na jedné straně a naplněním přirozených funkcí centra města, mezi něž bohatý noční život bezpochyby patří, na straně druhé. Udržet balanc není snadné v žádné velké metropoli, v Praze ovšem v posledních letech rovnováhu do extrému vychyluje prudce rostoucí počet turistů (zatímco v roce 2000 jich přijelo dva a půl milionu, loni už téměř osm milionů) a na určitý typ návštěvníků navázaný byznys, který šikovně využívá nejasností v zákonech a vyhláškách.

Do mezí normality se pak celou situaci nyní snaží vrátit v rámci dříve nevídané spolupráce provozovatelé barů a město i skutečnost, že se po letech opakované mantry ekonomické prospěšnosti masového turismu začalo mluvit i o jeho negativních aspektech. Všichni ovšem očekávají běh na hodně dlouhou trať. Zázračně fungující recept totiž zatím nikde nenašli…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].