dyž ve Spojených státech předloni debutoval Nathan Hill, dostala kniha Střih nálepku velký americký román počátku 21. století. A těmto kritériím dílo, jež nedávno vyšlo česky, vskutku dostojí co do délky i epické šíře. Zachycuje polarizovanou společnost, kdy se na straně jedné vynořují populističtí politici s kovbojsko-kazatelským patosem, zatímco na straně druhé univerzity úzkostlivě zajišťují tzv. bezpečnou zónu i studentům, kteří učitele odhalivšího plagiát nařknou ze sexuálního obtěžování. Zároveň se vrací k nedávné minulosti. Vše přitom slouží jako pozadí dramatu mezi zkrachovalým spisovatelem a matkou, která ho v dětství opustila.
A pokud chce pochopit, proč se to stalo, musí probádat jejich mládí. To svoje prožité v době, kdy pornografie na internetu byla hudbou budoucnosti; to její strávené ve škole, kde byla pro dívky povinná domácí nauka, a v domě, kde otec pracující v továrně na napalm budoval protiatomový kryt. Psychologií vztahů mezi rodičem a dítětem, podmalovanou měnící se politickou situací, upomíná Hill na Johna Irvinga, sarkastickým uchopením současnosti, v níž nic není autentické a z obrazovek na nás zírají jen další obrazovky, se zjevně snaží vyrovnat pronikavějším a experimentálnějším dílům postmodernistů Thomase Pynchona a Dona DeLilla.
Zámořské recenze připomínají Hillův talent, ale zároveň konstatují, že všeho je nakonec trochu moc – včetně střídání poloh od vtipů a grotesky po tragiku a patos. Pojmenovávají to různě: od „nedospělé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
