Beznadějně vyprodaná kniha mapující proměnu proslulého komerčního fotografa v „patriarchu českého buddhismu“ se po třinácti letech dočkala nového vydání. Citované duchovní přízvisko Františku Drtikolovi přidělil básník a filozof Egon Bondy. A právě jeho dva vzpomínkové texty jsou přidanou hodnotou aktuální edice, o kterou je původní Duchovní cesta 1 rozšířená.
V padesátých letech, kdy se oba seznámili, byl Drtikol podle Bondyho „ve věku skutečně moudrého stáří, kdy o jakémkoli poučování věděl, že je víceméně na…“ – což za Bondyho nebudeme doříkávat, neboť kdo zná jeho a Drtikolovy texty, ten ví, a zbytek čtenářstva si to snadno domyslí. Síla Drtikolovy osobnosti přitom nespočívala jen v tomto napětí mezi jadrnou formou a extatickým obsahem jeho písemného i mluveného projevu. A nespočívala ani v jeho neopakovatelném gestu, kdy se stal z hvězdy portrétní fotografie vášnivým studentem buddhistické literatury a praktikem tantrické jógy uzavřeným do dobrovolné spořilovské izolace. Nepřehlédnutelnou auru kolem Drtikola dodnes vyvolává zejména fakt, že se dokázal na své duchovní cestě pohybovat zcela intuitivně a originálně – navíc s okouzlující energií, jež přitahovala podobně smýšlející jedince i v totalitní době, která čemukoli duchovnímu vskutku nepřála.
Bondy věrný své ironii později tvrdil, že si ze sezení s Drtikolem odnesl především poučení, že při veškeré touze po vyšším vědomí je občas nejlepší se „na všechno…“ – taky víme co. Protože jen tak může mít…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
