Nedělám si iluze, že to bude snadné

Když se loni na podzim Jacinda Ardern (37) radovala z volebního vítězství novozélandské Labouristické strany, kterou vedla, měla ještě jeden – ryze soukromý – důvod k radosti. Právě týden tehdy zároveň věděla, že je těhotná. Nevíme, z jaké zprávy měla mladá politička větší radost, a ona by si nejspíš odmítla vybrat. Každopádně oba zmíněné úspěchy byly nečekané. A jejich kombinace přináší do politiky vyspělého světa dosud nepoznanou zkušenost.

Jako každá žena

Jacinda Ardern se do čela opozičních labouristů postavila pouhých sedm týdnů před volbami, byla nejmladší v této funkci ve stranické historii a zdědila partaj v krizi, která se v průzkumech veřejného mínění propadla na historické minimum. Zároveň v osobním životě ji a jejího přítele – oblíbeného televizního moderátora a profesionálního rybáře Clarka Gayforda – lékaři varovali, že by mohli mít s početím dítěte „přirozenou cestou“ nejspíš potíže a že budou potřebovat asistenci.

Přesto se političce, která nadchla zejména mladé voliče, podařilo labouristy vytáhnout během necelých dvou měsíců o patnáct procentních bodů a nakonec dovést k vítězství. A k početí potomka jí možná pomohla stejná „neoblomná pozitivita“, s jakou se vrhla do kampaně, během níž nakazila novozélandskou společnost do takové míry, až se začalo psát o „jacindamánii“.

Obojí potom Jacindě Ardern zajistí speciální místo v učebnicích.…