Od Prahy po Užhorod

Celostátní přehlídku Výstava soudobé kultury pořádanou v Brně k desátému výročí založení republiky viděly v roce 1928 skoro tři miliony lidí. Tedy zhruba každý pátý Čechoslovák. Pro akci se postavilo výstaviště v čele s ústředním kruhovým palácem se železobetonovou kupolí, který se stal výkladní skříní mladé a sebevědomé společnosti. Hlavními tématy výstavy byly věda, školství a umění. Právě způsob prezentace československého umění však u zainteresovaných vyvolal velké bolení hlavy.

Konzervativní výstavní výbor řízený sochařem Bohumilem Kafkou (zanedlouho jej čekala práce na Žižkově pomníku pro Národní památník na Vítkově) chtěl zachytit dobové pnutí mezi staršími tradicionalisty a nastupující modernou. Proto v prosklené dvoraně paláce výstavu rozdělil na dvě půlky: vpravo akademici Max Švabinský, Alfons Mucha či samotný Kafka, vlevo pokrokáři typu Emila Filly a Josefa Čapka. Jenže radikální křídlo bylo tehdy už ve skutečnosti zastupováno mladší avantgardou se jmény jako Jindřich Štyrský a Toyen – a ty přehlídka ignorovala. „Takovéto parlamentární rozdělení na levici a pravici neodpovídá faktickému stavu, neboť ani zde není téměř nic moderního, ale hodně téže sentimentální idyly a téhož kýče,“ vystihl limity akce mluvčí avantgardy Karel Teige.

Po devadesáti letech si můžeme tuto dávnou rozepři připomenout. Národní galerie v Praze totiž ve Veletržním paláci otevřela výstavu První…