Že se vnímání přínosu či naopak škodlivosti kofeinových nápojů – kávy, čaje a čokolády – pro lidský organismus může během věků měnit, není pouze otázkou osobních preferencí. „V raném novověku byla jakákoli poživatina považována buď za lék, nebo za škodlivou věc,“ říká Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků na 1. lékařské fakultě UK.
Coby historik medicíny jste se ve svých pracích zabýval dějinami České psychiatrické společnosti nebo prostituce, vyšla vám také velká monografie o moru. Teď jste dokončil knihu o kávě, čaji a čokoládě v raném novověku a jejich příchodu do Evropy. Od moru ke kávě – to je celkem velký skok.
Může se to tak jevit. Když jsem ale před čtyřmi lety dokončil „mor“, cítil jsem, že si potřebuji odpočinout od popisů epidemií a toho, jak se nakažení dřív, než zemřeli, zašívali do pohřebních rubášů, aby měli jistotu, že v nich budou uloženi do hrobu.
Náhodou jsem v té době narazil na dizertační práci Leonarda Ferdinanda Meisnera z Löwenberku z roku 1720 s názvem Posouzení užívání a nadužívání kávy, čaje, čokolády a tabáku. To mě zaujalo – baroko, a na pražské lékařské fakultě se řeší pití kávy! Je ale nutné říct, že tyhle nápoje byly pojímány jako medicína a dostupné byly především v lékárnách. A že lékaři – až na malou skupinku odpůrců – považovali jejich účinky na člověka za pozitivní.
Takže zastánci teorie o škodlivosti kofeinových nápojů moc…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
