Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Chramostová: Život je nepřekonatelný dramatik

S herečkou o sebevražedné otevřenosti, Václavu Havlovi a umění odejít

20A_jaros
Vlasta Chramostová • Autor: Milan Jaroš

Následující rozhovor je součástí tématického bloku o Vlastě Chramostové,  který najdete v aktuálním Respektu 28/2018. Zachycuje nově vydané paměti slavné herečky, v nichž se vyrovnává s dávným podpisem spolupráce StB, ale vzpomíná také na porevoluční návrat do Národního divadla.

 

Vaše paměti jsou zajímavé nejen faktograficky, ale jsou také mimořádně dobře literárně zpracované. Jak se vlastně herečka dostane ke psaní?

Když mi v sedmdesátých letech vzali všechna prkna, která znamenají svět, a zůstalo mi jen prkno mého psacího stolu, tak jsem se odvážila ke své první „spisbě“ pro samizdat a exilové časopisy. Ujalo se to, dokonce to překládali do němčiny a angličtiny, čímž mně šíleně narostlo sebevědomí. Přece by se nenamáhali s překladem, když by to bylo bez hlavy a paty.

Obě biografické knihy leckoho překvapí svojí otevřeností. Jak těžké bylo se takhle upřímně podívat na vlastní život?

Mé paměti jsou až sebevražedně otevřené. Já si ale myslím, že jiné paměti ani nemají cenu, člověk musí otevřít studánku své krve.

I_obalka_R28

Tou krví je v prvním i novém druhém díle hlavně vaše vracení se k podpisu spolupráce s StB.

Úpis Státní bezpečnosti je samozřejmě pro můj život velmi významný. Vždyť jsem se kvůli němu po revoluci chtěla i zabít: říkala jsem si, že pokud by si kdokoli z těch lidí, se kterými jsem dvacet let dělala disent, jen připustil myšlenku, že jsem hrála nějakou dvojí hru, tak je to na zabití.

Proč je u nás pro tolik lidí v čele s novým premiérem tak těžké si tohle selhání přiznat?

Nic ze svého života nemůžete vygumovat. Když dáte jednou úpis Mefistovi, musíte se k němu hlásit, ať už byly vaše úmysly jakékoli – jak už to ostatně při úpisech Mefistovi bývá. Ale aby člověk na sebe mohl některé věci říct, tak je musí opravdu překročit. Jinak je říct nemůže. Já se strašně stydím, že se teď budu vytahovat, ale ono je potřeba hodně velké síly k tomu, aby si člověk prošel sebepoznáním, jaké jsem podstoupila.

Co vám osobně pomohlo tuhle sílu najít?

Mám výhodu, že si mohu brát inspiraci v rodině. Měla jsem dobré předky, kteří se za všech situací chovali statečně. O mém strýci legionáři popraveném nacisty se dokonce vyprávělo, že když mu usekli hlavu, tak on se ještě postavil a vzdorovitě udělal ke katovi poslední krok. Já jsem se tak statečně bohužel vždycky nechovala. Zažila jsem věci, které se novým generacím dají těžko vysvětlit. S prvním mužem jsme se brali v červenci roku 1950; byl to mladý idealistický redaktor, samozřejmě bolševik. Za svědka nám šel jeho guru Otto Šling, kterého hned v září zatkli a pak jej popravili v monstrprocesu. Čili vedle vás nejdřív někdo sedí na vaší svatbě a za pár měsíců ho pověsí a jeho popel rozpráší na benešovské silnici. Dějiny se pak rozjely a člověk se snažil, aby je přečkal, aby je přežil.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Vedl vás k vašemu podpisu StB především strach?

Jistěže jsem tenkrát chtěla sama sebe zachránit, byla jsem mladá a kolem nás šlo o život. Ale taky jsem chtěla dělat kariéru a být slavná. Víte, lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak. Jsou bohužel i takové případy, například pana Zemana si pamatuji jako duchaplného, vtipného a inteligentního člověka.

V mém věku si už člověk nemůže dělat iluze, to je také jediná výhoda tohoto věku, protože jinak to stojí… No, řekněme kultivovaně, že stáří je náročná disciplína. Ale jednu výhodu má: některé životy jsem viděla žít od začátku až do konce, a zatímco já vím, že jsem za své mladé chyby bohatě zaplatila, o spoustě jiných životů toto říci nemohu.

V pamětech jste sama k sobě přísná. Na druhou stranu v nich dokážete najít slova pochopení i pro lidi, kteří se k vám během dvacetiletého zákazu, během kterého jste se – jak píšete – snažila svůj hřích z mládí odčinit, otočili zády. Proč?

V člověku je nenávisti na tři lidské životy, a kdybych svou nenávist nepřekročila, tak bych nemohla ani žít, natož hrát. Pro herce mám mnohé omluvy, jinak bych se mezi ně po revoluci nemohla vrátit. Jak to poté, co proti nám podepisovali antichartu, napsal Karel Šiktanc: „Šašku, šašku, na kolínka, to je krev, to není šminka, ti dva u zdi s lebkou v hrsti, ti už nejsou z Hamleta. Kostým nechť ten někdo složí, jdi se klanět k první lóži, jaks to z celý šmíry uměl nejlíp ty.“

 

 

 

 

 

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
App Store Google Play Amazon
I_obalka_R28
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 40 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte