O nás bez nás

Za rok touto dobou nebude Velká Británie členskou zemí Evropské unie. Tedy pokud se neukáže, že výsledek referenda z června 2016 je provázen mnoha podvody a plebiscit bude ve finále nutné zrušit nebo opakovat. Zní to trochu jako sci-fi, ale po výpovědi whistleblowera Shamira Sanniho v britských médiích takovou alternativu nelze úplně vyloučit. Všeobecně se ví, že kampaň za vystoupení z Evropské unie vědomě lhala (nejkřiklavějším případem je proslulých 350 milionů liber, které podle ní měla Británie po odchodu z EU ušetřit a investovat do zdravotnictví). Od minulého týdne je navíc ve hře další podezření: stoupenci odchodu zaštítění dnešním ministrem zahraničí Borisem Johnsonem dost možná „odkláněli“ na konto spřátelené organizace finance přesahující povolený limit peněz určených k propagaci. Oficiální kampaň za vystoupení tedy utratila podstatně více, než jí umožňuje zákon. Pokud se obvinění potvrdí, budou její představitelé či manažeři čelit stíhání z trestných činů.

Nechutný půllitr

Na dalekosáhlé závěry je ještě čas, nic zatím nebylo prokázáno, a i kdyby, třeba týdeník The Economist nabádá k zachování chladného úsudku. Za případné porušení zákonů sice někdo může být potrestán, tvrdit ale, že čin skutečně zvrátil výsledek voleb, je hodně odvážné. Kampaň za setrvání také zrovna netrpěla bídou a využívala toho, že její členové seděli ve vládě, a mohli tedy své poselství šířit za státní peníze. Skandál a s ním další pochybnosti o dějinném rozhodnutí Británie jsou…