V novém Respektu 1/2018 najdete pod titulkem Divokým Slovenskem šestici příběhů, které mapují život ve východní část našich sousedů. Jaké jsou potřeby této části země pětadvacet let od vyhlášení nezávislosti, kdy pragocentrismus nahradila kritika sebestředné Bratislavy a jejího nepochopení pro odlehlý východ? Jako ochutnávku a pozvánku ke koupi časopisu nabízíme první z příběhů s názvem Sabinov:
Pro porozumění životu na dnešním Slovensku se i po čtvrtstoletí od rozpadu společného státu překvapivě hodí pohled na bývalou federální mapu. Z ní zjistíme, že z Bratislavy do Košic je to zhruba stejně daleko jako z Bratislavy do Ústí nad Labem. Slovenské vlády navíc nezačaly stavět novou dálnici na východ nejkratším směrem, tedy jihem země. Na Slovensku je zvykem říkat, že důvodem byla snaha nepomáhat maďarské menšině, která by z takové dálnice těžila. Jenže v horách na severu, kudy se do Košic jezdí, postupuje stavba dálnice pomalu a některé úseky na ní stále chybí.
To vadí i Peteru Nedeliakovi. V osmdesátých letech studoval v Brně, po revoluci se – jak říká – toulal nějaký čas po západní Evropě. Obvykle pracoval na farmách, kde se staral o koně. Po návratu sbíral podnikatelské zkušenosti v Povážské Bystrici, už před polovinou devadesátých let se ale vrátil domů na východní Slovensko a založil firmu Ultraplast. „Chtěl jsem podnikat tam, kde mám kořeny,“ říká v Sabinově, kde má kousek za městem dům. V Ultraplastu zaměstnává Nedeliak téměř padesát lidí a největší úspěch má s výrobou úložných boxů na střechy aut.
Nedeliak je jedním z úspěšných podnikatelů sabinovského okresu, v rámci Slovenska jednoho z chudších a odlehlých, přitom ale zdůrazňuje, že je to navzdory podmínkám, které mu slovenský stát vytváří. Špatné spojení dohání internetem – téměř všechnu produkci nabízí a prodává přes e-shop do západní Evropy, na Slovensku zůstává sotva pět procent výroby Ultraplastu.
To je pro něj ale zdrojem problémů. Jako sympatizant prezidenta Andreje Kisky a účastník jeho podnikatelských misí do zahraničí má Nedeliak pocit, že se mu mstí strana Smer premiéra Roberta Fica, Kiskova politického nepřítele. „Zažil jsem divoká devadesátá léta, kdy tady Ukrajinci vybírali výpalné. To už skončilo, jsou tady ale jiné věci,“ stěžuje si Nedeliak. „Přijdou za mnou nějací lidé a chtějí úplatek. Přitom vyhrožují, že když nezaplatím, přijdou úředníci a dají mi pokutu za nějaký nedostatek. Prostě si něco vymyslí.“
Když vloni takovou výhrůžku odmítl, skutečně podle jeho slov přišla kontrola z finančního úřadu a vytkla mu, že si neoprávněně započítal do nákladů firmy provoz e-shopů. „Prohlásili, že jsme výrobní, nikoli prodejní podnik,“ krčí rameny Nedeliak s tím, že musel doplatit daně za víc než dvacet tisíc eur. „Přitom započítali jen jeden měsíc, další neřešili. Pokud však budu v podpoře Kisky pokračovat, udělají to znova. Pokud bych byl Ficův kamarád, tak bude všechno bez problémů,“ dodává Nedeliak. Proti doplatku daně se odvolal, soudům ale nevěří a nečeká, že by se ho zastaly.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
