Hodiny z kostí

Jeho romány nikdy nebyly filozofické ani kontemplativní, přestože se dotýkají nejzákladnějších otázek bytí a zkoumají identitu člověka i celých civilizací. Brit David Mitchell (1969) patří k autorům, jejichž největší předností je lehkost a přesnost stylu, kterým tvoří rozdílné vypravěčské hlasy i žánry. Ve svém nejznámějším díle Atlas mraků zkomponoval ambiciózní „sextet pro překrývající se sólisty, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy“ – román složený ze šesti zcela odlišných částí.

Žánrově rozmanité putování z Chathamských ostrovů v 19. století až do postapokalyptické budoucnosti tmelila témata kolonialismu, tyranie, vzpoury, obětování a reinkarnace. Oproti propracované „matrjoškové“ struktuře Atlasu mraků, v níž vyprávění postupuje šesti příběhy časově směrem do budoucnosti, aby se ve druhé polovině vracelo zase nazpět, představují Hodiny z kostí jednodušší románový tvar. Jde o šest částečně samostatných novel s pěti různými vypravěči. Příběh tentokrát plyne převážně lineár-
ně a prolíná se jím fantaskní motiv nesmrtelnosti duše.

Pět hlasů

Začíná za dob thatcherismu pubertální vzpourou, kterou Mitchell zkoumal už ve svém částečně autobiografickém románu Třináct měsíců. Holly Sykes je dospívající dívka, která se právě bláznivě zamilovala, a střet s matkou vyřeší útěkem z domova. První část románu je tak hořkosladkým dívčím deníčkem o revoltě a deziluzi. Štafetu přebírá o dekádu později student Cambridge Hugo…