Deset tisíc, tři sta sedmdesát tisíc, čtyřicet pět tisíc, sto padesát tisíc, dva a půl milionu, pětadvacet tisíc… V galeriích nebývá zvykem nechat hovořit o daném tématu čísla. V případě projektu Tenkrát v Evropě, který pro Západočeskou galerii v plzeňských Masných krámech připravily kurátorky Hana Rousová s Marií Klimešovou, však mají číslice vytištěné tučným červeným fontem na doprovodných panelech ještě větší vypovídací hodnotu než samotné umělecké exponáty.
Výstava vypráví o tom, jak čeští výtvarníci reflektovali totalitní dobu v letech 1938–1953. Tedy čas, kdy ona čísla zastupovala počty lidí prchajících k nám a od nás před nacistickou a komunistickou diktaturou. Expozice zároveň zdůrazňuje, že nejde jen o historické ohlédnutí. Těch více než pětašedesát milionů lidí uvedených na vstupním informačním panelu je totiž ve vynucené migraci právě teď. „Stejně jako tehdy se lidé i dnes snaží dostat do bezpečnějšího světa, zachránit život sobě a svým rodinám. A stejně jako tehdy je nikdo nikde nechce.“ Včetně nás, a to zdaleka ne poprvé.
Pryč s emigrací!
Oblíbený mýtus masarykovského Československa otevřeného díky svému demokratickému smýšlení uprchlíkům z méně šťastných zemí narušuje hned první fotografie za vchodem do výstavy. Dav dobře naladěných a svátečně vyšňořených lidí je na ní zachycen s transparenty „Pryč s německou emigrací!“. Psal se 1. květen 1934 a Čechoslováci protestovali proti první vlně německých uprchlíků před Hitlerem. Celkem jich u…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
