Někdy okolo druhé světové války se „ekonomie“ rozhodla, že bude stejně exaktní vědou jako třeba fyzika. Začala produkovat vzorce, jež měly popisovat nejprve ekonomické jednání lidí a časem jednání lidí vůbec, protože peníze jsou přece za vším. Na rozdíl od fyziky však ekonomie čelila jedné nepříjemnosti – lidem. Naštěstí se problém podařilo vyřešit abstrakcí člověka na bytost, která se vždy rozhoduje racionálně a správně. Vznikl model člověka homo economicus, zkráceně ekon. Díky němu fungovaly i všechny vzorečky – bohužel však přišli ekonomové-heretici s tím, že tuto bytost nemohou najít. Začali dělat experimenty a zkoumat, jak se lidé doopravdy rozhodují. Zjistili, že se nechávají vláčet emocemi a předsudky, jsou líní, chaotičtí a ze všeho nejmíň připomínají ekony. Tak postupně vznikl směr známý jako behaviorální ekonomie, jenž boří představy „klasické“ ekonomie o jednání lidí.
Komu to připomíná knihu Myšlení rychlé a pomalé od Daniela Kahnemana, je na správné stopě. A kdo ji také četl, nemusí už sáhnout po Neočekávaném chování od profesora Richarda Thalera. Podtitul jeho díla slibuje příběh, ale jedná se spíše o historky: kdy, kde a koho potkal, jak kdo ze slavných ekonomů působí a co humorného zažil na konferencích. Abychom mu nekřivdili, jak se behaviorální ekonomie vyvíjela a s čím se musela potýkat, to se čtenář nakonec dozví, ale strhující četba to není. Thaler je spíš povrchní, což ale neznamená, že by byl aspoň výjimečně srozumitelný. Když už se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
