Ir Kevin Barry (1969) získal roku 2013 za svůj románový debut dublinskou literární cenu IMPAC – a irská je jeho próza U nás v Bohane vskutku každým coulem. Zasazena je na „ponurej irskej Západ“ do fiktivního města obklopeného drsnou přírodou zastoupenou bažinou, mořem, deštěm a větrem. Do titulního Bohane roku 2053, v němž ovšem vymoženosti typu auta, mobilu či počítače jako by nikdy ani neexistovaly – a kde naopak vládne nostalgie po starých hollywoodských filmech a hudbě. Jako vystřižená z westernu je i zápletka: několik gangů tu bojuje o nadvládu nad místními bordely a pochybnými obchody všeho druhu.
Děj se začne odvíjet od scény v baru a největší bitva se strhne mezi někdejšími milostnými soky přezdívanými Háčko a Géčko. Oba jsou stran své první lásky zranitelní a sentimentální, což jim ovšem nijak nebrání v drsném sexu a brutálním násilí. Popsáni jsou tedy tak, jak velí konvence žánru: v ostrých protikladech. A přesto kniha není jen „bílá maskulinní záležitost“ sloužící zábavě. Točí se kolem síly a vzestupu žen a pak kolem toho, že i pokleslá kultura představovaná oděvními výstřelky či podivnými rituály je nezbytná pro udržení jakési civilizace, která se zde zjevně vrací k primitivnějšímu modu. Tohle všechno je přitom příznačně zachyceno jazykem, který atakuje hranice toho, co dokáže nadávka.
Barry důvěrně zná irské a severoanglické dialekty a mluvu pracující třídy, přičemž obojí prošpikovává básnickou invencí a novotvary: podnik nevalné pověsti zove…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
