David Lynch to ještě nevzdal
S Kylem MacLachlanem o návratu do Twin Peaks, fantastických změnách směru a o tom, jak zahrát, že nevíte, jaký je rozdíl mezi banánem a diktafonem
Jsme v polovině nových Twin Peaks. Máme za sebou agenta Coopera propadávajícího se časoprostorem tak, že po něm zůstanou jen polobotky, podivnou krvelačnou skleněnou krychli na Manhattanu, katatonického podvodníčka s tváří agenta Coopera. Upřímně. Na rovinu. Víte opravdu, o co v seriálu jde?
Vím. Tak trochu. Vím, že obrazy Davida Lynche rezonují hlouběji, než je běžné. Znám jeho představivost. Že jeho surreálný svět a způsob vyprávění existují mimo prostou logiku pohybu příběhu dopředu. Mají jiné zákonitosti. Zláká vás na velmi specifické místo a chce, abyste prožila něco jiného. Sice to nemůžu vždycky dobře a přesně vysvětlit, ale vím, o co mu jde.
O jeho unikátní představivosti není pochyb. Jak se ale vlastně pracuje s Davidem Lynchem?
Má jasnou vizi. Je nesmírně soustředěný, ale dokáže vytvořit uvolněnou atmosféru. Má vše promyšlené, ale zároveň se nebrání náhodě. Pokud se přihodí něco nečekaného, často to zapojí do děje. Bere to jako život.
Původní Twin Peaks skončilo v roce 1992 trochu neslavně. V půli druhé série David Lynch po neshodách seriál opustil, AMC jej na chvíli dokonce úplně stáhla z obrazovky, ale po nátlaku části skalních fanoušků nechala doběhnout do konce. Napadlo vás někdy, že se k jedné z nejvíce ikonických rolí své kariéry vrátíte?
Nikdy jsem nepředpokládal, že bychom se někdy k Twin Peaks vrátili. Proto je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
