V lepších časech by britské referendum o dalším setrvání v Evropské unii bylo krajně nepříjemné, nikoli ale fatální. Případný odchod liberální Británie by změnil poměry uvnitř EU, zároveň by však byl především výsledkem osamoceného psychodramatu země, která je jiná než ostatní. Britové se k evropské integraci přidali s velkým zpožděním, nikdy se jako součást většího celku necítili dobře a kvůli řadě výjimek mají i dnes v osmadvacítce výjimečné postavení.
Výzkumy nálad vyznívají překvapivě pro společnou EU.
V horších časech, tedy dnes, ovšem provází britské referendum atmosféra osudového rozhodnutí. Bezprecedentní odchod jedné z nejvýznamnějších evropských zemí může být pro Evropskou unii příslovečným posledním stéblem, jež krizí stíhanému společenství zlomí hřbet.
Evropa čelí plíživému zhroucení morálky, které se začíná nebezpečně zrychlovat. Evropská pravidla se nikdy nedodržovala na sto procent, Francie nebo Německo si například nikdy příliš nelámaly hlavu s výší deficitu státního rozpočtu. Jak se ale na Evropu řítí další krize, státy začínají brát věci do vlastních rukou. Schengen hodilo částečně za hlavu hned několik zemí, systém kvót k přerozdělování uprchlíků nedodržuje prakticky nikdo. Maďarsko postavilo na hranicích plot, Rakousko omezilo jednostranně počet přijímaných azylantů, státy Visegrádu se dohodly na vlastní strategii. Řecku hrozí, že ho ostatní země jednoduše vyškrtnou ze schengenu.
Vrcholem odstředivých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
