Trumpova éra

Říká se, že pádem berlínské zdi 9. listopadu 1989 skončily dějiny. Boj mezi komunismem a kapitalismem ustal. Po titánském ideologickém zápasu, který trval desítky let po druhé světové válce, začaly všemu vládnout trhy a západní liberální demokracie. Tato iluze byla rozbita 9. listopadu 2016 brzy ráno, když Donald Trump překonal práh 270 volitelů a stal se americkým prezidentem. Dějiny se pomstychtivě vracejí.

Fakt, že Trump vyhrál, i způsob, jakým k vítězství došel, jsou jako rány kladivem do zvyklostí, které podpírají politiku ve Spojených státech, a také do postavení Ameriky jako největší světové mocnosti. Doma jeho očividně amatérská a chaotická kampaň ponížila průmysl poradců, znalců a vykladačů veřejného mínění. Jestliže – jak prezident Trump hrozí – prověří instituce, které regulují politický život, nikdo si nemůže být jist, zda odolají. Za hranicemi se zaměřil na přesvědčení, kterého se držel každý poválečný prezident – že Amerika těží z často nevděčného úkolu být globálním hegemonem. Pokud se Trump ze světa stáhne, kdo ví, co vnikne do uvolněného prostoru?

Spojenci Ameriky otřásl pocit, že staré jistoty se drolí. Akciové trhy rozbouřila obava, že globalizace neuspěla. Britové sice po brexitu vědí, jaké to je, ale britské referendum bude zastíněno důsledky americké volby. Trumpovo vítězství zničilo konsenzus. Můžeme se jen ptát, co jej nahradí.

Začněme…