Jak to vypadá, když se tvůrce ztratí v představě o vlastní vypravěčské výjimečnosti? Třeba jako Žena ve vodě (2006). M. Night Shyamalan vyprávěnku o vodní víle, která zavítala do lidského bazénu, natočil v době, kdy měl po Šestém smyslu či Vyvoleném pověst sanzačního konstruktéra nečekaných filmových zvratů. Žena ve vodě je ale senzační jen ve své nelogičnosti. Tu by mohl ještě omluvit žánr pohádky, ale o poznání hůř se vysvětluje, že film, který se zcela vážně tváří jako výpověď o síle příběhu, žádný silný příběh nemá.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
