Tvoje tvář má nelidský hlas
Písničkář Bon Iver adaptuje dřevní folkový žánr na informační věk
Radím vám, nejezděte na řecké ostrovy mimo sezonu a sami,“ vzpomínal na tiskové konferenci s úsměvem americký písničkář Bon Iver na nešťastné rozhodnutí strávit během zimních měsíců týden na malebném ostrově Santorini. „Zkoušel jsem tam najít sám sebe, ale nakonec jsem se jen strašně nudil a zažíval návaly úzkosti.“ Nebylo tam ani živáčka, všechno opuštěné a zavřené. Něco důležitého si ale odtamtud přece jen přivezl. A sice 11 vteřin dlouhý hudební motiv vytvořený na přenosný sampler, v němž opakuje větu: „Mohlo by to brzo skončit.“ Ten dnes tvoří základ skladby 22 (Over Soon) otevírající desku 22, A Million, díky níž se mu podařilo najít nový elektronický rukopis a odstřihnout se od image chlapíka s akustickou kytarou v dřevorubeckém oblečení.
Za druhé album v roce 2011 získal dvě ceny Grammy a zaznamenal velký komerční úspěch, ale současně začal cítit vyčerpání z klasické folkové formule a nechuť ji opakovat. Přerod nakonec způsobilo jedno nečekané přátelství. Vernon se stal i miláčkem velikášského rappera Kanye Westa, který se skromným Bon Iverem začal pravidelně spolupracovat a dnes ho v rozhovorech označuje za svého nejoblíbenějšího žijícího umělce. Toto tvůrčí spojení započalo nečekanou a nebývalou výměnu mezi folkem a rapem, z níž aktuálně těží oba žánry – a 22, A Million je toho pádným důkazem.
Stejně jako se v jeden moment kariéry Bob Dylan potřeboval „elektrifikovat“ a Radiohead omrzela omezení daná sestavou rockové kapely, i Bon Iver vyměnil akustickou kytaru za speciálně vyvinutý software zkreslující zpěv, elektronické ruchy a vrstvené koláže vytvářené z hlasů a nástrojů. 22, A Million se tak dá poslouchat i coby meditace nad tím, jak může dřevní folkový žánr vypovídat o informačním věku.
Nejlepší učitel
Na jednoho toho bylo prostě moc. Práce v prodejně sendvičů byla úmorná, k tomu onemocněl mononukleózou, všechny úspory prohrál v on-line pokeru, spoluhráči ho vyhodili z kapely a nadto se s ním rozešla dívka. Bylo mu pětadvacet a nevěděl, kam dál. V tomhle rozpoložení se Justin Vernon na zimu nastěhoval do rodinné lovecké chaty v lesích, kde si štípal dříví na otop, popíjel pivo, vášnivě sledoval seriál Zapadákov, ale posléze také začal na laptop natáčet cituplné písně o rozchodu a ztrátě. Měly to být původně demoverze, ale na síti zaznamenaly takový ohlas, že je Vernon vydal v původní podobě.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
