Kvasnicová válka
Británie pořád je formálně členem Unie, ale ochota ostatních členů se za ni brát znatelně poklesla. Britové tak zjišťují, že teď, když jsou osamocení a vystavení tlaku globálního světa jen s librou v kapse, je život tvrdý. Stále jasněji se ukazuje, že pobrexitová vláda nemá žádný plán; respektive jich má řadu, ale vždy se ukážou jako nereálné. Libra tak klesá a Britům zdražuje zboží v obchodech. Velká Británie je velká – ale velké potravinové firmy jsou ještě větší.
To Britové vidí na příkladu kvasnicové pomazánky Marmite. Pokud její výrobce, anglo-nizozemský potravinářský gigant Unilever, chtěl udeřit na citlivém místě, nemohl vybrat lépe. Marmite chutná divně, většina cizinců se tváří zdvořile kysele, proto jsou na ni Britové pyšní a je součástí jejich identity. Teď však má v Tesku zdražit o deset procent. Tedy nakonec i jinde, ale jaký jiný obchod si v tažení za britským ponížením měl Unilever vybrat.
Firma jako důvod uvedla zvyšující se náklady. Tesco se v rámci boje za národní klenot razantně postavilo proti – a Unilever méně hlasitě, ale o to neústupněji Tesku oznámil, že žádný Marmite nemusí být. A taky že nebyl. Regály byly prázdné. Británie Unilever potřebuje, nikdo jiný Marmite nemá. Unilever Británii tolik nepotřebuje, ostrov činí jen pět procent jejich byznysu. Vyjednávání zuřila celý týden. Mezitím Britové nabízeli na internetových aukcích jednu skleničku za tisíc liber, zatím jen ironicky. V pátek nakonec dospěla jednání ke zdárnému konci a dodávky byly obnoveny. Ani jedna strana nechtěla podmínky dohody přibližovat.
Libra klesá, Marmite se zdražuje.
Co bude v jiných odvětvích, už se pomalu ukazuje také: dovážená elektronika zdražila rovněž o deset procent. Banky opouštějí Londýn, stejně tak automobilky. Jak varuje deník The Guardian: snížení životní úrovně není strašák, ale nevyhnutelná realita.
Poznáme, když děti lžou?
Kdo z rodičů by to neznal: na zemi se válí střepy z toho, co ještě před chvílí byla broušená váza, a přítomný osmiletý potomek říká, že ji shodila kočka. Lže, nebo nelže? Šance, že to poznáte, jsou podle nejnovější studie Americké psychologické asociace mizivé.
Většina lidí je sice přesvědčena, že na mumlání, ošívání se a uhýbavých pohledech pozná, když jejich děti lžou, ale není to tak. Data z provedených 45 pokusů s účastí 9700 dospělých a dětí ukázala, že lži byly určeny správně pouze ve 47 procentech případů. Což je úplně stejné, jako byste si místo zkoumání hodili korunou, píší badatelé ve své zprávě nazvané Zákon a lidské chování.
Fakt je, že profesionálové – příslušníci policie, sociální pracovníci, učitelé – byli ve svých odhadech podle studie trochu lepší než neškolená dospělá populace. A další, překvapivější fakt je, že na schopnost dospělých rozpoznat lež od pravdy neměl žádný vliv věk dítěte. Děti jsou podle výzkumů schopné klamu a obcházení pravdy zhruba od tří let.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
