Pokud se na Tonyho Blaira bude vzpomínat pouze kvůli tomu, že podpořil válku v Iráku, bude to tragédie. Bývalý britský premiér byl jedním z nejdůležitějších politických lídrů své generace, vrátil levici do politické hry a utvářel podobu světa po skončení studené války. Jeho chápání politiky vypadá prozíravě i dnes. Už před deseti lety začal vysvětlovat, že nejdůležitější střet se v budoucnu bude odehrávat nikoli mezi levicí a pravicí, ale mezi uzavřeností a otevřeností.
Tento jev dobře popsal také David Brooks nebo Alec Ross a k jeho pochopení se stačí podívat na to, co se přihodilo americkým republikánům. Jejich strana se rozštěpila nikoli na levici a pravici, ale na stoupence otevřenosti a uzavřenosti – na ty, kdo dávají přednost volnému obchodu, přistěhovalectví a novým dynamickým technologiím, a ty, kteří se těchto sil obávají. Průzkumy ukazují, že republikáni se dnes proti volnému obchodu vymezují více než demokraté.
Historická proměna
Spor mezi otevřeností a uzavřeností rozkládá i levicové strany. U britských labouristů mezi sebou tvrdě bojují otevřené blairistické křídlo a uzavřené staré levicové kádry. Američtí demokraté zažili nástup Bernieho Sanderse, i když se jim daří zůstat relativně pohromadě.
Mnozí chápou letošní listopadové volby ve Spojených státech jako jednorázovou anomálii. Stejně tak se ale může jednat o předzvěst proměny celé politické scény, kdy Demokratická strana bude reprezentovat technokratickou elitu, vysokoškolsky vzdělané…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
