Kromě záliby v Brně (kam zasadil úspěšné romány Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík) se britský spisovatel Simon Mawer rád zaobírá i druhou světovou válkou. K té se vrací i v nejnovějším románu Provazochodkyně, jenž navazuje na předchozí titul Dívka, která spadla z nebe (2012). Sleduje v něm další osudy mladé výsadkářky Marian Sutro po útěku z koncentračního tábora, v čase poválečné obnovy v Británii a nastupující studené války.
Hrdinka, jejíž jedinou kvalifikací jsou cizí jazyky a zabíjení, se obtížně vrací do civilního života. Pronásledují ji koncentráčnické sny, pocity viny, tíží ji zlomené srdce a zrada. Ale usedlý středostavovský život jí smíření nepřináší. Jako protijed na posttraumatický stres zabírá jen opětovné zapojení do zpravodajské činnosti a navazování sexuálních vztahů, přičemž jedno nelze oddělit od druhého. Zdatná špionka a femme fatale čelí protivníkům i běsům z vlastního nitra; balancuje na hraně příčetnosti a zhroucení, mezi loajalitou ke svým blízkým a svému svědomí a k závazkům ve jménu tzv. vyšších zájmů.
Vypravěč, který se místy tváří jako vševědoucí a jindy přiznává svou nespolehlivost, nás provází temným světem operativců a jaderných fyziků ve stínu atomového hřibu. A čím rozpolcenější je bipolární svět poloviny 20. století plný dvojitých agentů, krycích identit, vydírání a zrady, tím víc se pro hlavní postavy rozostřuje hranice mezi dobrem a zlem. Provazochodkyně nemá vysoké literární ambice…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
