Jedním z častých stereotypů o New Yorku je všeobecné povědomí, že zde můžeme najít střípky celého světa. Co se týká urbanistických dějin lidstva, je možné, že je toto tvrzení pravdivé. Otázkou ale je, jestli zde také můžeme najít to, co tam nikdy předtím nebylo, totiž nás samotné. Jak by se asi události propletly s fikcí naší bytosti obydlené jinými stvořeními a především s jejich vlastním pohledem? Kdo by byli naši spojenci a naši ochránci? A naši nepřátelé? Pokud by tedy nějací existovali, kromě našich vnitřních přízraků.
(…)
Tato jeskyně mne přivádí přímo na letiště JFK, do fronty na odbavení, kde si vybírám policistku s přívětivým výrazem ve sanchopanzovské tváři. Přijíždím do města svých hrdinů a od této chvíle se budu muset chovat jako oni. Napsat Bílou velrybu. Vymyslet bebop. Přemýšlet o sobě a umlčet toto město.
(…)
Tady je literatura to nejdůležitější. Psaní musí být dokonalé a věrohodné. Pýcha pro autory i pro redakci časopisu. Jejich tým se skládá ze spisovatelů, vydavatelů, korektorů, korektorů ostatních korektorů, vydavatelů jiných vydavatelů, spisovatelů dalších spisovatelů. Je to dlouhý řetězec návrhů a úprav - výsledkem musí být dokonalý časopis. Zaměstnanci New Yorkeru mají kanceláře na všech čtyřech stranách obrovského proskleného patra, odkud pozoruji řeku Hudson, která se blýská, jak vytéká ze svého ústí, mezi mrakodrapy, zbrázděna loděmi. Je to tak krásný výjev, že se ocitám v bezstarostném tranzu. Lorkova vize řeky Hudson musí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
