Kapka šamponu v barvě medu. Zlatavá a lesklá, zvolna se vpíjí do vlasů, zlatavých a lesklých. Střih. Pěstěné ruce ji mnou s jemností houslového virtuosa a hlava je za chvíli napěněná jako ležák. Střih. Zazní tympány. Vlasy se mění v instalatérskou koudel. A co se to děje? Náhle odtékají do umyvadla spolu se zcela prošoupanou vlasovou pokožkou. Vysušenou, až to šustí. Střih. U umyvadla sedí lebka a kostlivý hnát dále mechanicky drbe neexistující skalp. Objeví se nápis „no shampoo“. To je nový reklamní spot. Už ne na šampon, ale proti. Stoupenci hnutí „no shampoo“ – zkráceně „no poo“ – by šampon nejraději viděli na seznamu chemických zbraní.
Zatímco žijeme svůj život, našich zhruba sto tisíc vlasů žije zase svůj. Rostou (o 0,2–0,45 mm za den), vypadávají (denně 70–100 vlasů) a z mazové žlázy u jejich kořene se vylučuje kožní maz neboli sebum, který zvolna promazává kštici. Když je tato mastná (tzv. hlava promazaná), její majitel to jde řešit. Donedávna existovalo pouze jedno standardní řešení – umýt si hlavu šamponem. Odmašťovací látky zvané tenzidy sebum smyjí, další chemikálie vlasy vyleští a navoní a mazové žlázy znovu nasadí nejvyšší výkon. Na hlavě se prostě stále něco děje.
A nejlepší je do toho vůbec nezasahovat, říkají odpůrci šamponu. Bez chemických zásahů se údajně produkce mazu upraví sama. Někdo radí takzvaný co-washing, tedy mytí kondicionérem, který obsahuje méně odmašťovadel. Někdo jde cestou „no poo“, tedy zcela bez šamponu, nanejvýš vlasy opláchne…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
