Rihanna
O2 Arena, Praha, 26. 7.
Spojovat si dlouhověkost s člověkem, který sotva oslavil osmadvacáté narozeniny, zní divně. Ovšem měřeno tím, jak čas tiká popovým hvězdám, patří Rihanna k největším vytrvalcům 21. století. Bylo jí patnáct, když si ji na Barbadosu vytipovali vlivní producenti, a od chvíle, kdy v roce 2005 vydala svůj debut, se nezastavila. Následovala série osmi alb, která v průběhu deseti let přinesla takovou nálož hitů, že na počet prvenství v americké singlové hitparádě jsou historicky úspěšnější pouze The Beatles a Mariah Carey. Rihanna tu má 14 jedniček, což je ještě o jednu víc, než získal Michael Jackson.
Málokdo toho v první lize hudebního byznysu dokázal tolik jako Rihanna. Od útlého dětství v Bridgetownu na Barbadosu byla posedlá Madonnou i Bobem Marleym. A něco z obou těchto velkých ikon západního a třetího světa vstřebala do svého přístupu k popkultuře. Od Madonny si vzala základní poznání, že pro úspěch v showbyznysu nemusí být nejdůležitější ingrediencí skvělý pěvecký výkon. Od Marleyho si odnesla svatokrádežný postoj, s nímž se obyvatelé zemí na periferii chápou dominantních západních kulturních forem a přetavují si je podle svého. Tato kombinace Rihanně zaručila zvláštní dvojakost, kdy od prvního hitu působí jako suverénní performer i outsider naráz. Díky tomu nachází fanoušky mezi luxusními značkami, které Rihannu přeplácejí, aby se stala jejích reklamní tváří, a zároveň je nadmíru populární…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
