Než Američané obehnali takzvanou Zelenou zónu v centru Bagdádu ostnatým drátem a zdmi, které odolají bombám, místní se na toto místo dívali se směsicí strachu a odporu. Brutální irácký diktátor Saddám Husajn zdobil své paláce svými sochami. Po jeho svržení se Američany vedená koalice do jednoho z nich – Republikánského paláce – nastěhovala a kolem vznikla Zelená zóna. Opevnění mělo být jen dočasným opatřením při neklidu venku. Když Američané odešli, tvrz po nich převzali noví iráčtí vůdcové. A stala se hlavním terčem veřejného hněvu.
Od Saddámova pádu uplynulo už třináct let, ale mnozí Iráčané stále zápasí o přežití. Jedna vláda za druhou, všechny odtržené od lidu, neukázaly nic víc než ohromující korupci a neschopnost. Úředníci nečinně sedí v klimatizovaných kancelářích, zatímco obyvatelstvu chybějí základní služby. Vloni to vypadalo, že může nastat pokrok; premiér Hajdar Abádí – údajně s podporou celého parlamentu – zahájil program reforem. Když se však poslanci začali brzy znovu jako obvykle hašteřit, veřejnost se rozhněvala, 30. dubna vztek překypěl a do Zelené zóny vtrhly stovky Iráčanů.
Demonstranti rozbili v parlamentu nějaký nábytek, zbili jednoho poslance a pak se rychle stáhli. Jejich akce však ještě prohloubila nejhorší politickou krizi, jakou země zažívá od svržení Saddáma v roce 2003.
Pravděpodobnou příčinou je spor o vládní posty, jež si rozdělují politické bloky sestavené podle sekt a etnik. Ministerstva pod svou kontrolou bloky spíše jen rabovaly.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
