Než Američané obehnali takzvanou Zelenou zónu v centru Bagdádu ostnatým drátem a zdmi, které odolají bombám, místní se na toto místo dívali se směsicí strachu a odporu. Brutální irácký diktátor Saddám Husajn zdobil své paláce svými sochami. Po jeho svržení se Američany vedená koalice do jednoho z nich – Republikánského paláce – nastěhovala a kolem vznikla Zelená zóna. Opevnění mělo být jen dočasným opatřením při neklidu venku. Když Američané odešli, tvrz po nich převzali noví iráčtí vůdcové. A stala se hlavním terčem veřejného hněvu.
Od Saddámova pádu uplynulo už třináct let, ale mnozí Iráčané stále zápasí o přežití. Jedna vláda za druhou, všechny odtržené od lidu, neukázaly nic víc než ohromující korupci a neschopnost. Úředníci nečinně sedí v klimatizovaných kancelářích, zatímco obyvatelstvu chybějí základní služby. Vloni to vypadalo, že může nastat pokrok; premiér Hajdar Abádí – údajně s podporou celého parlamentu – zahájil program reforem. Když se však poslanci začali brzy znovu jako obvykle hašteřit, veřejnost se rozhněvala, 30. dubna vztek překypěl a do Zelené zóny vtrhly stovky Iráčanů.
Demonstranti rozbili v parlamentu nějaký nábytek, zbili jednoho poslance a pak se rychle stáhli. Jejich akce však ještě prohloubila nejhorší politickou krizi, jakou země zažívá od svržení Saddáma v roce 2003.
Pravděpodobnou příčinou je spor o vládní posty, jež si rozdělují politické bloky sestavené podle sekt a etnik. Ministerstva pod svou kontrolou bloky spíše jen rabovaly.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
