Sobota 25. dubna 2015 – den, který se vryl do paměti Nepálců. Jejich zemi tehdy zasáhlo zemětřesení, při kterém přišlo o život téměř devět tisíc lidí a více než 22 tisíc bylo zraněných. Na 600 tisíc budov včetně staletých paláců a chrámů se během pár minut zřítilo, další stovky tisíc domů otřesy zničily částečně. Postiženo bylo skoro celé území Nepálu, včetně Káthmándského údolí, jehož součástí jsou tři největší nepálská města a které je od roku 1979 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Rok po zemětřesení se cizinci, který právě přistál na mezinárodním letišti v Káthmándú a vydal se taxíkem do hotelu, může na první pohled zdát, že život ve městě se vrátil do starých kolejí. Ulice jsou přecpané auty a motorkami, chybějí tu semafory, takže přednost v jízdě má ten, kdo ji ohlásí svým klaksonem. Někteří lidé mají na obličeji roušku, aby se chránili před smogem. Pouliční prodejci hlasitě a neodbytně nabízejí své zboží, všude jsou davy lidí. Zkrátka čilý ruch, s jakým se lze setkat ve většině asijských měst.
Už při prvním výletu do centra na náměstí Durbár, které bylo z velké části zničeno při zemětřesení, je však jasné, že práce na jeho obnově během roku příliš nepokročily. Trosky již jsou sice odklizené, ale s rekonstrukcí pobořených chrámů se zatím ani nezačalo. Podobné je to v druhém velkém městě Pátanu, snad s výjimkou stúpy Boudhanath z 5. století, která patřila k největším na světě a z níž po loňských otřesech zbyly jen základy. Tady už bylo vztyčeno…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
