Barokní expedice na Mars
Sochař Jiří Příhoda po svém upravil interiér zámku v Troji
Stejně to musely být krásné časy: na počest narozenin T. G. Masaryka věnoval velkostatkář Alois Svoboda v roce 1922 obří pozemky v pražské Troji i s barokním zámkem státu. Podle jeho přání se tu měly založit studentské domy a jiné instituce k výchově mládeže. Stát ovšem nebyl schopen se sám se sebou dohodnout, jak všechno udělat, takže se tu místo kampusu postavila zoo, botanická zahrada a ze zámku se stala galerie.
Přes léto se v ní koná výstava muže, jenž má daleko k obchodním schopnostem Aloise Svobody. Nicméně má hodně blízko k jeho snílkovské nátuře. Letos padesátiletý sochař Jiří Příhoda si po vzoru svého učitele Aleše Veselého vzal do hlavy, že se v uměleckých projektech postaví do role demiurga, který bude skrz své monumenty konstruovat vlastní divotvorný vesmír. A stejně jako nedávno zemřelému Veselému se mu to povedlo.
Pod vlnou
Jihlavský rodák začal realizovat své umělecké vize zostra. Koncem osmé dekády se pokoušel na Havlově kopci nedaleko svého rodiště pomocí draka na ocelovém lanku vyvolávat blesk a spojovat tak nebe se zemí. Intuitivně; o landartových akcích nic nevěděl a nebezpečné experimenty prováděl při opušťácích z vojny. Na Vysočině takhle strávil několik let, bez pozornosti jakéhokoli publika. U hradu Roštejn vytvořil nenápadný sochařský park složený z otesaných a obarvených kmenů, jen v modelu celkem pochopitelně zůstal mnohem odvážnější plán vyzvednout téměř půlkilometrový čtverec mořského dna tak, aby při odlivu vyčníval metr nad a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
