Za novou a krásnou stranu

Americký akademik Roderick MacFarquhar čínskou politiku studuje déle než 50 let. Přesto před třemi lety při nástupu Si Ťin-pchinga přiznával, že je zmaten: „O jeho názorech nevím prakticky nic. Jako ostatně nikdo.“ Nepomohla ani skutečnost, že jeho seminář na Harvardově univerzitě právě navštěvovala osobně dcera nového čínského vladaře, která tam pod falešným jménem studovala politologii.

Nyní pětaosmdesátiletý pan MacFarquhar je pochopitelně diskrétní a o názorech své studentky s novináři nemluví, avšak o jejím otci se v telefonickém rozhovoru rád a dlouze rozpovídá. Během tří let vlády Si Ťin-pchinga nad miliardovou zemí se totiž jeho postoje a cíle konečně projevily: „Čínu zásadně mění,“ vypráví původem britský sinolog. „Tolik moci neměl žádný vládce od časů Mao Ce-Tunga.“

Puritánský princ

Je třeba uznat, že se Si do čela země dostal v nelehké chvíli. Čínský hospodářský růst začal zpomalovat a naopak rostly pochybnosti o udržitelnosti dosavadního způsobu rozvoje. Přibývající korupce na místní, regionální i centrální úrovni začala rozkládat komunistickou stranu a provokovat dennodenně stovky demonstrací proti lokálním vládcům.

Si musel tyto výzvy řešit a přistoupil k nim ovlivněn svým životním příběhem, který je plný pro Evropana stěží uchopitelné loajality ke komunistické straně. Zároveň jde o syna jednoho z elitních maoistických revolucionářů, který se cítí jako příslušník vyvolené elity komunistických aristokratů, kteří za přežití vlády…