Trojnásobný vítěz britských voleb Tony Blair se nedávno v rozhovoru pro dva deníky přiznal, že přestává rozumět dnešní politice. Na mysli měl především nástup dřevních socialistů, tedy Jeremyho Corbyna v Británii a Bernieho Sanderse ve Spojených státech, jeho dezorientaci je ale možné vnímat šířeji. „Je pro mě obtížné pochopit lidová hnutí, jež v Británii i Spojených státech dávají přednost podivínům, kteří slibují, že ‚otřesou základy‘,“ divil se Blair a kroutil hlavou nad tím, že přece dnešní favorité slibují nesplnitelné, a navíc že se okolo nich část voličů shlukuje bez ohledu na to, jestli mají vůbec nějakou šanci dosáhnout na skutečnou moc.
K Sandersovi a Corbynovi je možné přidat další. V Americe samozřejmě především Donalda Trumpa, v Evropě ale také španělské Podemos nebo německou Pegidu. Něco v nynější atmosféře nahrává různobarevným populistům a radikálům, kteří se v mnohém liší a zároveň jsou si zvláštně podobní. Voliči upínají své naděje stále častěji k mužům a ženám, kteří mluví hodně tvrdě, spoustu toho slibují a ukazují na snadno pojmenovatelné nepřátele, ať už jsou jimi bankéři na Wall Street, hispánští přistěhovalci, bruselští úředníci nebo třeba „pražská kavárna“. Ve většině důležitých zemí nikdo z várky vyhraněných politiků ještě nedorazil na vrchol moci, například američtí republikáni ale zjevně propadají panice.
Mít pevné nervy
Na popisu příčin neexistuje shoda. Je jisté, že procházíme vzrušeným obdobím ovlivněným prudkými proměnami…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
