Když čas jako by ani neexistoval

Potkaly se náhodně před čtyřiceti lety. Začínající studentka fotografie na pražské FAMU a mladičká uklízečka kolejní ubytovny spolu následně prožily soustavně i nárazově spoustu setkání a událostí. Fotografce Iren Stehli (62) z toho vyšlo přes osmdesát tisíc černobílých snímků, několik výstav, publikace a teď i retrospektiva. Pod názvem Libuna a jiné eseje je k vidění Domě fotografie Galerie hl. města Prahy.

Třísetstránková publikace, jež výstavu doprovází, vyšla poprvé před jedenácti lety. Příběh romské dívky Libuny Sivákové tehdy objel v podobě téhle knihy a výstavy Curych, Berlín i New York. Skvěle vytištěná monografie se nevyprodala, a tak ji nyní nakladatelství Torst doplnilo o český překlad a znovu dodalo na pulty.

Z bufetu na Žižkov

Dcera švýcarského otce a české matky odmaturovala v Curychu, ale v devatenácti osud zavál Iren Stehli do Prahy. V roce 1972, kdy spousta Čechoslováků přemýšlí, jak se dostat skrz zadrátovanou hranici, volí (protože se tu zamiluje) opačnou cestu. V Praze začne studovat slavistiku a poté, co se díky kamarádce seznámí s magickou temnou komorou, se přihlásí na FAMU. Filmová a televizní fakulta tehdy prochází zásadním zlomem, který u nás ovlivní vývoj a vztah k fotografii na desítky let. Teoretik Ján Šmok prosadí, aby původně okrajový obor na škole získal vlastní specializaci – a v době jejího příchodu i samostatnou katedru.  Čechošvýcarka tu potká nejen Šmoka, ale hlavně svého tvůrčího guru,…