„Naše soudnictví má své chyby jako každé lidské zařízení, ale v této zemi jsou naše soudy těmi velkými rovnostáři a před našimi soudy jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni,“ píše se ve slavné knize Jako zabít ptáčka. A i když v ní nakonec spravedlnost nezvítězí, čtenář si odnáší víru, že soudy mohou být na straně slabších, když na tom budeme trochu pracovat.
Další kapitoly v této nekonečné snaze se psaly minulý týden i u nás. Během pár dní jsme mohli číst zásadní a objevná rozhodnutí zdejších soudů. Jako první zmiňme případ Zuzany Candiglioty. Té se vůbec nelíbilo, když ji policisté ve vlaku vyzvali k předložení dokladu, aniž k tomu měli důvod. Hledali sice tou dobou uprchlíky, ale právnička Candigliota usoudila, že není její povinností ukázat průkaz, když jí policie nesdělila srozumitelný důvod, například, že se podobá hledané osobě. Soud jí dal za pravdu s tím, že nelze vynutit kontrolu totožnosti jenom proto, že ve vlaku mohou uprchlíci sedět – a navíc když je patrné, že Zuzana Candigliota uprchlík není. Policie proti rozsudku protestuje a chystá se odvolat.
Druhý případ se týkal aktivistů Petra Vrabce a Miloše Neubauera, kteří v létě nakreslili před parlament siluetu muže, což měla být symbolicky znázorněná oběť chystaného škrtání financí pro sociálně slabé. Za vandalství byli nejdříve odsouzeni jeden k ročnímu a druhý k půlročnímu podmíněnému trestu. Soudkyně Dana Šindelářová ale konstatovala, že nešlo o vandalismus, nýbrž o politický protest. „Neznamená…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
