Při tak vážné disciplíně jako historie je skoro až nemístné poměřovat úspěch knihy jejím postavením v žebříčku bestsellerů, ale v případě amerického historika Timothyho Snydera se tomu nelze vyhnout. Jeho knihy mají mnoho laických čtenářů po celém světě a současně vyvolávají nadšené uznání v akademických kruzích.
Důvod je prostý: málokdy se u jednoho autora sejde tak velký vypravěčský dar s výjimečnou schopností práce s archivy a pronikavým analytickým myšlením. Novinka bourající další stereotypy západního myšlení o holokaustu je toho čerstvým důkazem.
Tři teze
Když před několika lety vyšla Snyderova kniha Krvavé země, měla obrovský ohlas díky třem tezím, které zásadně měnily dosavadní západní pohled na 20. století. První, jež se opírala o nemilosrdná a děsivá čísla, byla teze, že sovětský komunismus a německý nacismus byly srovnatelné režimy, které se od sebe navzájem učily a zanechaly za sebou podobný počet obětí. Autor při srovnání jen suše konstatoval, že jedním z rozdílů mezi systémy byl ten, že sovětský zabil větší počet lidí v čase míru, zatímco německý v čase války.
Druhou tezí bylo vyvrácení intelektuálního mýtu, že holokaust jako dokonalá vražedná mašinerie byl strašlivým dovršením evropské modernity. Snyder naopak dokázal, že zabíjení Židů probíhalo chaoticky, primitivně (nejčastěji kulkou) a bez systematické přípravy. Třetí tezí pak bylo nabourání západní představy Osvětimi jako symbolu holokaustu. Mnohem víc jsou jím vyhlazovací tábory jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 59 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
