Pro showbyznys mám jen slova pohrdání,“ říká rozhodně Marianne Faithfull ze svého pařížského bytu a i po telefonní lince je z jejího drsného hlasu cítit rozhořčení, které se mísí s teatrálním přehráváním sebejisté divy. Ostatně jako dekadentní šansoniérka se představí i 29. října v pražském Divadle Archa v rámci bilančního turné, které pořádá k padesátému výročí prvního hitu As Tears Go By i vydání loňského výborného alba Give My Love to London.
Zhnusení osmašedesátileté zpěvačky se není co divit. Její kariéra je takřka stejně dlouhá jako fungování moderního trhu s populární hudbou – a ten se k ní v začátcích nechoval v rukavičkách. Bylo jí teprve sedmnáct, když se As Tears Go By dostala do britské Top 10, v osmnácti se provdala a stala se matkou. O rok později už ale byla milenkou Micka Jaggera a společně v druhé půli šedesátých let tvořili nejstylovější londýnský pár. Pohybovala se mezi smetánkou a před objektivy fotografů. Drogová závislost ji však stáhla ke dnu a začátek sedmdesátých let ji zastihl bez domova, na ulicích čtvrti Soho a s jehlou v ruce.
V dobách rodícího se kultu celebrit posloužila Marianne Faithfull bulvárnímu tisku nejprve jako symbol nevinnosti, poté sexu, divokosti, pohoršení a nakonec úpadku a zatracení. Podařilo se jí však něco, co v minulosti dokázala jen hrstka popových hvězd. V roce 1979 se vrátila s přelomovým albem Broken English.
Už si nechtěla nechat líbit, že ji někdo nálepkuje, a tak se pokusila definovat sebe…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
