Před dvaceti lety jsem strávil téměř rok na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Můj tehdejší školitel Benny Gerber nyní slaví sedmdesátiny a odchází do důchodu, což je vždy dobrá příležitost zorganizovat narozeninové sympozium, kde se sejdou bývalí studenti a spolupracovníci. Když jsem dostal pozvání přijet na toto setkání do Izraele, neváhal jsem ani vteřinu. Jednak mám Bennyho, kterému vděčím za uvedení do světové vědy, rád a jednak je to příležitost udržet přátelské styky na univerzitě i mimo ni z doby, kdy jsme žili v Jeruzalémě.
V Izraeli není nikdy zcela klid, ale když jsem přijel tentokrát, vypadala situace po řadě předchozích útoků noži na izraelské civilisty obzvlášť napjatě, a ve zprávách se dokonce spekulovalo o možném začátku třetí intifády. Úplně mě proto nepřekvapilo, když mě hned po příjezdu přátelé pozvali, abych s nimi šel na mírový mítink před rezidenci premiéra Netanjahua. Demonstraci, na níž se sešel skoro celý izraelský mírový tábor a na které jsem potkal i bývalou spolupracovnici Respektu, filmařku a aktivistku Natašu Dudinskou, svolalo vedení opoziční strany Merec, jež je tradičně pro mír a pro vznik palestinského státu. Poslanci Merecu premiérovi vzkázali, že jakkoli jsou útoky noži a šroubováky na Izraelce absolutně nepřípustné, větším nebezpečím se může stát neúměrně tvrdá reakce armády a policie, která místo uklidnění situace povede k dalšímu vystupňování násilí.
Byť do určité míry srovnávám nesrovnatelné, je překvapivé, jak podobné jsou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
