Vždycky jsem věděla, že chci učit,“ říká Markéta Mazlová, která letos skončí studium učitelství prvního stupně. Rodačka ze Žďáru nad Sázavou si už na gymnáziu přivydělávala právě touto profesí, doučovala angličtinu a dělala lektorku plavání pro kojence. Když se rozhodovala, kam dál, ve hře byla vedle pedagogické fakulty ještě rekreologie, nový obor, který se věnuje aktivitám pro volný čas. Nakonec vyhrály malé děti. Markétu Mazlovou fascinovalo, že bude mít šanci „otevřít jim svět poznání a nepromarnit motivaci, se kterou do školy přirozeně přicházejí“.
Jenže spolu s tím, jak postupovala do vyšších ročníků fakulty, ji odvaha pracovat s dětmi přecházela. „Učili jsme se do hloubky jednotlivé předměty a od dětí se čím dál víc vzdalovali,“ bilancuje. „Třeba psychologie jsme sice měli spoustu, ale samou teorii. Nic o tom, co dělat, když stojím před dětmi a řeším třeba šikanu.“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
