Osm nevinných
Tragédie v Uherském Brodě je policejně uzavřena, do města přinesla drážní umíráček a anděla
U spuštěných závor se tvoří fronta aut, řidiči nepřítomně čekají, až projede vlak a oni se budou moci vydat dál. Vytrvalé cinkání výstražného signálu u kolejí zní do soumraku nad Uherským Brodem jako zvonění malého zvonu. Hned vedle dráhy stojí oranžová budova, kde letos v únoru místní občan popravil osm náhodných lidí a pak sám sebe. I když restaurace Družba, kde se to stalo, už v domě není, před vchodem stále poblikává osm svíček a výstražné drážní klinkání několikrát denně působí na místní jako umíráček. „Zní to jako hrana. Abychom nezapomněli,“ říká chodkyně u závor a na chvíli se zamyšleně otočí k oranžové krychli. Vlak přejel, zvonek zmlknul a auta i čekající lidé se vydávají od pietního místa vpřed, aniž po půl roce znají odpověď, proč se to vlastně všechno stalo. Tu už nedostanou nikdy, policie čerstvě uzavřela případ se závěrem, že vrah postřílel své sousedy ve stavu psychické vykolejenosti. Ale i Broďané – stejně jako policie – pro sebe tu tragédii uzavírají, zkoušejí překročit minulost a jít mlčky dál.
Zamknout se
Černovlasá mladá žena s piercingem na bradě popíjí zamračeně kofolu v baru u sídliště. Před půl rokem sledovala Edita Plevová (27) doma zrovna v televizi pohádku, když jí zavolal známý, že se střílí v restauraci Družba, kde její maminka pracovala jako servírka. Chvíli to podle zmatených zpráv z médií vypadalo, že matka je postřelená a míří do nemocnice. „Pak se ukázalo, že šlo o záměnu, postřelená byla jiná paní. Moje maminka byla mrtvá,“ říká Edita a v jejím hlase je slyšet vzdor. Ten vepsala i do dopisu médiím, který vytahuje z kabelky: úhledným písmem je v něm sepsáno, že se cítí zahnaná do kouta a očerňovaná úřady, že jí nikdo nevysvětlil, proč její matka zemřela, a že jí odškodné po tragédii (celkem ze sbírky lidí, daru města a kraje připadlo pro Editu 115 tisíc korun) radnice nevyplatila jako jiným pozůstalým naráz, ale dávkuje jí ho po částech, protože ji městská komise shledala být sociálním případem závislým na drogách. „Nejde mi o ty peníze, ale mám vztek, že jsem občan druhé kategorie jen proto, že slušně nechlastám jako všichni okolo, ale beru drogy. Co je komu do toho,“ zlobí se mladá žena.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
