Řekne-li se „auto na vodík“, mnozí si představují, že do nádrže je možné nalít vodu z kaluže. Tak jednoduché to bohužel není. Čerpat je nutné extrémně čistý vodík, který je k dostání jen na pár desítkách čerpacích stanic. Přesto do Evropy dorazily první kusy vozu Toyota Mirai.
Před téměř 20 lety uvedla japonská Toyota na trh hybridní Prius. Prvních pár let se mu takřka univerzálně dostávalo jen posměšků. Firma ale dodnes prodala už osm milionů hybridů a tento pohon má v nabídce každá automobilka. Také vodíková auta prozatím zůstávají spíše terčem posměšků. Fungují totiž v mnohem větší konkurenci než před lety hybridy. Tehdy existovala jen benzinová a naftová auta, „šetřílci“ si pořizovali LPG. Dnes jsou na trhu nejen auta na zemní plyn i LPG a hybridy, ale také dobíjecí hybridy a elektromobily.
Přivést do takové nabídky další alternativu je odvážný krok. Ale má to logiku. Vodíkové auto funguje velmi podobně jako elektromobil. O pohon se stará elektromotor, který však získává elektřinu nikoli z baterie, nýbrž z palivových článků. Ty namísto nabíjení ze zásuvky vyžadují doplňování paliva – v tomto případě vodíku, ale existují i jiné typy. Výhodou je, že na jedno doplnění dojedou dál než srovnatelné elektromobily. Třeba u Mirai je to až 500 kilometrů a k tomu nabízí slušný výkon 153 koní. Výhodou je také doba plnění: baterie se mohou nabíjet jednu až dvanáct hodin, nádrž Mirai doplníte během pěti až deseti minut.
Všechno samozřejmě má svá „ale“. Z výfuku vodíkového…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
