Skon Pierra Brice proslulého ztvárněním indiánského náčelníka Vinnetoua vyvolal v Česku předminulý víkend silnou vlnu nostalgie, která doznívá ještě teď. Je až neuvěřitelné, co se kvůli zvláštním podmínkám, jaké tu panovaly za minulého režimu, z oněch filmů podle Karla Maye stalo za masový kult. Jednak kvůli tomu, že neexistoval (nebo se nerespektoval) dnešní systém omezených práv na uvádění, mohlo příběhy Old Shatterhanda a Vinnetoua vidět v kině několik generací diváků – dědečkové, otcové i děti. (Přihlédněme zde k tomu, že šlo hodně o mužskou zábavu.) I autor tohoto sloupku byl poprvé v kině v šesti nebo sedmi letech na Pokladu na Stříbrném jezeře a vryl si do paměti, že barvy na plátně mají mít určitý kýčovitý jas – a u filmů, které ho neměly, ho postrádal, nebo je dočasně pokládal za „málo filmové“.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
