Ve veřejném porevolučním prostoru se jako intelektuál soustavně pohyboval celých pětadvacet let. Jak je tedy možné, že neznám nikoho ze své generace, koho by jeho myšlenky nějak ovlivňovaly, nebo by se k nim dokonce hlásil? Petříček, Rynda, Cílek, Přibáň, Putna, Vodrážka, Bělohradský, Keller, Librová, pochopitelně i Havel, ti všichni a mnozí další se v debatách o směřování naší společnosti mezi námi, kteří nyní nezadržitelně směřujeme ke čtyřicítce, průběžně objevovali. Ale Ludvík Vaculík?

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Inzerce • Předplatitelům reklamu nezobrazujeme