Úkon, který používá velká většina Evropanů – při překročení hranic bleskově vypnout v mobilu data, nevolat a brát jenom důležité hovory –, není radno zapomenout. Ještě se bude hodit. Smělou vizi evropských politiků, podle níž by občané Unie na celém jejím území používali mobilní telefon jako doma, bez drahých roamingových poplatků, oddálily právě teď samotné členské státy a jejich ministři. Telefonický Schengen se tedy opět odkládá, tentokrát nejméně o rok. Jak je tohle možné?

Rychlé a pohodlné 

Je to bezpochyby vítězství silné lobby mobilních gigantů. Jestliže totiž existuje něco spolehlivě panevropského, je to zcela jistě odpor zákazníků k roamingovým poplatkům. Mobil má dnes skoro každý, podle konzultantské firmy Deloitte ale roaming (zjednodušeně řečeno poplatek za používání telefonu v cizí zemi) využívá jen pětina Evropanů (z nich polovina se navíc výrazně krotí). I když zahraniční služby v posledních letech pod tlakem Evropské komise citelně zlevnily (viz graf), stále jsou pro většinu Evropanů neúnosně drahé.

5 miliard euro
tedy dvacetinu ročního příjmu operátorů tvoří roamingové poplatky v EU.

Naopak pro operátory nejsou roamingové poplatky v praxi nic jiného než pohodlné peníze navíc. A hodně peněz – podle dat Evropské komise činí příjmy z roamingu přes pět miliard eur ročně, zhruba pět procent všech jejich příjmů. Obsluha telefonu za hranicemi operátora nic nestojí, pouze se se zahraničními kolegy domluví na portfoliu služeb a cenách a pak pošle účet, to vše pochopitelně automaticky a elektronicky. Tyto miniaturní náklady absolutně neodpovídají cenám, které vznikly dohodou operátorů na samém začátku historie mobilního telefonování a závisejí čistě na jejich libovůli. Napříč evropskými zeměmi se jejich průměrná výše liší. Mohou to být násobky běžného hovorného, někteří operátoři (napříkad Orange ve Francii či Deutsche Telekom) už ale částečně nabízejí cenově přijatelné roamingové služby. V Unii se najdou i ojedinělé příklady společností (Lidl Mobile), které roaming neúčtují vůbec.

Zrušení evropského unikátu (velké země jako Spojené státy, Indie nebo Rusko a jeho okolí samozřejmě roaming neznají) odhlasoval na jaře loňského roku Evropský parlament s tím, že by měl zmizet do letošních Vánoc. To se nestane, protože Rada EU, složená ze zástupců členských států, nabídla úplně jiný plán. Zrušit roaming až v roce 2018, do té doby (respektive od příštího roku) fungovat v jakémsi přechodném režimu: zákazníci by měli k dispozici určitý počet minut a dat bez poplatků, potom by operátorům platili jako dnes.

Jeden z nejdůležitějších ministerských argumentů zní, že velcí operátoři potřebují další ochranu, protože je čekají masivní investice do digitalizace mobilních sítí. Vysloužili si tím pobouření některých europoslanců. „Členské státy by měly svěsit hlavu a stydět se,“ nechal se slyšet Guy Verhofstadt, šéf frakce liberálních demokratů, nejhlasitějších kritiků zachování roamingu. Je to pochopitelné, protože status quo je především rána pro jejich prestiž. Dotáhnout zrušení operátorských poplatků bylo jedním z hesel poslední kampaně při volbách do Evropského parlamentu a mělo jít o důkaz, že evropská politika není odtržená od běžného života, nýbrž může výrazně přispět k životnímu komfortu evropských občanů. Srozumitelný a úspěšný předvolební slib teď nejspíš splněný nebude, anebo alespoň ne tak brzy, jak voličům slibovali.

Budete je potřebovat

Zrušení roamingu má být jeden – nejviditelnější a pro zákazníky nejpřitažlivější – z mnoha kroků ambiciózního plánu, který v září 2014 (na konci svého funkčního období) představila komisařka Neelie Kroesová. Nová Junckerova komise ho vzala za svůj. Jde o vytvoření evropského jednotného digitálního trhu, kde by platila stejná pravidla (dnes každý stát telekomunikace reguluje svým vlastním úřadem) a zmizela by dosavadní všemožná administrativní a technická omezení, která brání velkým i malým firmám v podnikání.

Přesto se všech 28 ministrů či náměstků už letos snadno shodlo na tom, že konec roamingu ještě počká. Otevřeně se přiklonit na stranu mohutně lobbujících operátorů jim pomohlo stanovisko jiného evropského úřadu, zárodku unijního telekomunikačního regulátora BEREC. Ten sice své definitivní stanovisko zveřejní až v dubnu, ale už na konci loňského roku předběžně oznámil, že podle jeho mínění by zákaz roamingových poplatků už v roce 2015 cestu ke kýženému cíli – tedy digitálnímu trhu bez státních hranic – v důsledku ztížil. Administrativní překážky budou rušit státy, ale tím, kdo bude velký digitální skok vpřed platit, budou právě operátoři. Proto je třeba jim vycházet vstříc a chránit jejich zisky.

27 grafB
27 grafB • Autor: Respekt

„Návrh členských států ohledně roamingu vítáme,“ řekla záhy poté, co vešel ve známost, Anne Bouveretová, ředitelka GSMA, globální asociace mobilních operátorů, „a zároveň litujeme, že se jednání zatím omezila jen na roaming.“ Tato slova míří k tomu, že i velké firmy chtějí rychlá jednání, která ve finále povedou k jednotnému evropskému trhu s jedním regulátorem. Operátorům rostou příjmy všude: jak v transformujícím se světě, kde za mobilní služby utrácí bohatnoucí zákazníci (kam patří také celý bývalý východní blok), tak především v technologicky nejvyspělejších zemích – USA, Japonsku či Jižní Koreji. Jedinou výjimkou, kde se firmám přestává dařit, jsou vyspělé země západní Evropy, tedy těžiště Unie. Neznamená to, že by živořili. Například španělská Telefónica (do loňska vlastník českého O2) i přes pokles utržila za loňský rok v Evropě téměř 25 miliard eur a britský Vodafone 36 miliard. Pro srovnání největší evropská automobilka Volkswagen za loňský rok utržila v Evropě 120 miliard eur. Firmy jsou účetně pořád v zisku, i když jim už několik let klesá (a zároveň mají masivní dluhy kvůli nákupu drahých frekvencí – tedy jakéhosi vzdušného prostoru, v němž mohou své služby nabízet – od států).

Klesající příjmy obřích firem Evropany nijak trápit nemusí, kontinent však začal technologicky zaostávat za velkými a přehlednými digitálními trhy. Rychlost datových sítí v Evropě – tedy množství dat, která mohou po „digitální dálnici“ v jednu chvíli putovat – se s USA či Jižní Koreou nedá srovnávat. Vyspělé technologie neznamenají jen komfort při používání Spotify nebo Netflixu, v představách Evropské komise by především pomohly celé evropské ekonomice; a také by zlomily trend, kdy se všechny digitální inovace a nové nápady rodí ve zmíněných digitálních pionýrech. Operátoři i komisaři se shodují na tom, že řešením je právě vytvoření jednoho velkého trhu namísto 28 malých digitálních trhů. Pro Evropu by to znamenalo návrat na výsluní, pro operátory návrat k výnosnému byznysu.

Stavba vytoužených moderních sítí bude velmi nákladná. Nedávno se britská vláda dohodla s tamními operátory na nových investicích do infrastruktury: chtěla zacelit poslední existující velké „díry“ v pokrytí Británie telefonickým signálem. Celá operace bude stát šest miliard eur (o miliardu eur víc, než jsou odhadované příjmy všech operátorů z roamingových poplatků). Deutsche Telekom chce v příštích třech letech stejnou částku utratit za výstavbu rychlé sítě na Slovensku, v Maďarsku a na Balkáně.

Dohodneme se vůbec?

Podle českého velvyslance v EU Jakuba Dürra je návrh členských států výchozí pozicí do nadcházejících jednání se zástupci Evropského parlamentu a úředníky komise. Ti už dali najevo, že příliš ustupovat telefonním gigantům ani ministrům nehodlají. Výsledkem bude podle všeho kompromis – například konec roamingu v roce 2016 či 2017 a do té doby štědřejší možnost čerpat data a minuty v zahraničí bez poplatků.

Podle europoslance Pavla Teličky z ANO (patří do frakce liberálních demokratů) je ale neschopnost dohodnout se na relativně jednoduchém konci poplatků špatným znamením pro budoucí jednání. Ta se otevřou v květnu a tehdy se také začnou dojednávat opravdu podstatné kroky směrem k jednotnému trhu: společná správa frekvencí či start zmíněného celoevropského regulátora. Tam se ukáže, jak velká je skutečná ochota států digitální hranice zbourat. Prodej frekvencí operátorům dnes přináší jednotlivým zemím miliardy. A nejen to: soustředit regulační pravomoci do Bruselu by znamenalo konec mocných státních telekomunikačních regulačních úřadů. Málokterý z jejich šéfů se chce proměnit v bezvýznamného úředníka řízeného z Bruselu. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte