Vteřina poté
Věděli jste, že srdceryvné loučení rodičů s dětmi při odjezdu autobusu na školní výlet přijde dětem z dětských domovů absurdní, až směšné? Že je zásadní rozdíl, jestli dětský domov stojí uprostřed, nebo na kraji města (čím větší vzdálenost od centra, tím větší izolace)? Že rodinné vazby nemusí být to jediné, co dětem v dětských domovech chybí nejvíc?
Já o něčem takovém neměl ani tušení, dokud jsem si nepopovídal s partou mladých lidí, kteří prošli dětskými domovy a nedávno založili neziskovku Vteřina poté. Setkal jsem se s nimi díky vzpomínkové antologii Mé dětství v socialismu, kterou jsem vloni sestavil. Celý její výtěžek je určený na charitu a část z něj jsem se rozhodl věnovat právě jim. Tihle „absolventi ústavní péče“ se dali dohromady, aby díky svým zkušenostem pomohli dětem, které žijí v ústavech dnes, projevit svá přání a práva.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.