Věděli jste, že srdceryvné loučení rodičů s dětmi při odjezdu autobusu na školní výlet přijde dětem z dětských domovů absurdní, až směšné? Že je zásadní rozdíl, jestli dětský domov stojí uprostřed, nebo na kraji města (čím větší vzdálenost od centra, tím větší izolace)? Že rodinné vazby nemusí být to jediné, co dětem v dětských domovech chybí nejvíc?
Já o něčem takovém neměl ani tušení, dokud jsem si nepopovídal s partou mladých lidí, kteří prošli dětskými domovy a nedávno založili neziskovku Vteřina poté. Setkal jsem se s nimi díky vzpomínkové antologii Mé dětství v socialismu, kterou jsem vloni sestavil. Celý její výtěžek je určený na charitu a část z něj jsem se rozhodl věnovat právě jim. Tihle „absolventi ústavní péče“ se dali dohromady, aby díky svým zkušenostem pomohli dětem, které žijí v ústavech dnes, projevit svá přání a práva.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
