V Česku se v uplynulých týdnech objevilo množství textů o tom, že seriál České století udělal z Václava Havla jakéhosi svého druhu ňoumu, který si sice zachoval ráčkování, gesta a charakteristický smích, ale jinak z něj nezbylo vůbec nic: žádný jiskřivý esprit, žádná zdvořilost ani úzkostlivá zodpovědnost, žádný humor ani charisma.
Poslední díl, který se věnoval privatizaci a reformám – tedy také velmi důležitým věcem –, je podobný. Z otců ekonomických reforem a autorů české privatizace udělal někdy zádumčivé a jindy zaťaté lidi, každopádně neživé a arogantní ideology. Jejich jediným autentickým projevem se pak zdá být jakási sveřepá přinaštvanost a vulgarita.